Ne vždy však tyto prostředky jdou na úrodnou půdu a tak vzniká problém zahraniční zadluženosti.
Tento problém ohrožuje stabilitu platebního systému a komplikuje rozvoj mezinárodní ekonomické spolupráce. Ke vzniku zadluženosti dochází už od 60.let a to u rozvojových ekonomik, v 80. letech se začali zadlužovat i státy Latinské Ameriky, jako je například Brazílie, Kolumbie či Venezuela a dále také státy jihovýchodní Asie, zejména Thajsko, Malajsii a Indonésii.
nevyvážený rozpočet
V řadě států pak vzniká tzv. bludný kruh chudoby, kdy státy nejsou schopni sami splácet svůj dluh. Aby dluh mohly splatit, půjčují si další peníze a vyvářejí si tak další dluhy. Kritická zadluženost potom odrazuje příliv kapitálu a zahraniční investice a tím ještě více znesnadňuje rozvoj dané země.

Půjčky od bohatších států nemají jen pozitivní důsledky, ale také negativní:
– sílící závislost na vnějším ekonomickém prostředí
– nepříznivý vývoj makroekonomických ukazatelů
– zdražení přístupu k zahraničnímu soukromému kapitálu
– příliš uvolněná měnová politika
– pomalé tempo inovací
– nadměrné rozpočtové deficity
hromádky mincí
Vzniká také zvláštní skupina předlužených ekonomik, což jsou nejméně rozvinuté rozvojové země subsaharské Afriky. Řadí se sem přes 30 zemí a objem jejich dluhů je nesplatitelný.

Vlády se to snaží nějakým způsobem řešit, první reakcí na tento problém bylo zavedení přísného šetření, to ale k zastavení dluhů nestačilo a naopak ještě došlo v daných státech k hospodářskému poklesu a sociálnímu napětí. Vznikly tak dva kluby:
1)Pařížský klub – skupina zástupců vlád, která se pravidelně schází v Paříži a řeší zde tyto obrovské dluhy
2)Londýnský klub – skupina komerčních bank, které zde řeší restrukturalizaci svých pohledávek vůči určitému oficiálnímu dlužníkovi
Mezinárodní měnový fond spolu se Světovou bankou se snaží zejména o zmírnění dluhů předlužených ekonomik a to tak, aby se dluhy dostaly na udržitelnou úroveň. K tomu je ovšem potřeba spolupráce jak dlužníků, tak i věřitelských států.

Pojem „kreditka“ je mezi lidmi mnohem rozšířenější a více používanější. Problém je, že spousta lidí tento termín používá špatně a velká část společnosti ani nezná rozdíl mezi kreditní a debetní kartou.
placení platební kartou
Kreditní karta je tedy druh spotřebitelského úvěru a není propojena s běžným účtem. S kreditní kartou čerpáte peníze, které vám půjčuje banka a musíte je také do určité doby vrátit, této době se říká bezúročné období. Bezúročné období bývá většinou 40 až 45 dní, v některých společnostech může být i 60 dní. Pokud tedy peníze stihnete vrátit včas, neplatíte úroky, pokud to nestihnete, platíte poměrně vysoký sankční úrok, ten se pohybuje kolem 20 – 25%. Pokud s kartou neplatíte v obchodech často, kreditní karta se vám moc nevyplatí, protože poplatek za její vydání může být vyšší, než výhody, která vám banka ke kreditní kartě poskytne.
plná kapsa kreditních karet
Právě debetní karta slouží k běžnému placení v obchodě z vlastního bankovního účtu a vlastních naspořených peněz. Debetní kartu tak používá většina lidí v naší společnosti a často ji dostanete zdarma při založení bankovního účtu.

Vyplatí se tak mít obě karty, a pokud zrovna nemáme peníze, je dobré požívat kartu kreditní.

Rozdíl je také při výběru peněz z účtu, pokud vybíráme peníze z bankomatu prostřednictvím kreditní karty, je zde vyšší poplatek za výběr, na vybrané peníze se nevztahuje bezúročné období a roste také úroková sazba, která se na úvěr uplatní. Naopak při vybírání peněz debetní kartou většinou nic neplatíme, popřípadě jen pár korun.
platba na terminálu
Slovo kreditní karta jsme převzali zejména z amerických seriálů, kde běžně všichni platí kreditní kartou, tady ale většina lidí využívá tu pravou a debetní karty se v USA používají méně a teprve se rozšiřují mezi lidmi. V Česku byl tento vývoj opačný, po roce 1990 se u nás začaly rozšiřovat debetní karty a ty kreditní se začaly využívat a v posledních několika letech.

1)Státní fond životního prostředí
Státní fond životního prostředí přispívá zejména na ochranu a zlepšování stavu životního prostředí, jak vyplývá již z názvu. Příjmy fondu jsou nejčastěji z plateb za znečišťování nebo poškozování životního prostředí a o tom, kam budou tyto prostředky investovány, rozhoduje ministr životního prostředí.
kinofilm a klapka
2)Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie
Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie se podílí zejména na rozvoji české filmové tvorby a filmařů. Podporuje tedy psaní scénářů, distribuci filmů, modernizaci kin, ale také různé filmové festivaly či přehlídky. Zabývá se také majetkovými autorskými právy. Jeho zdroje tvoří mimo jiné také poplatky z vysílání reklamy a audiovizuální poplatky.

3)Státní fond kultury
Státní fond kultury spravuje Ministerstvo kultury České republiky a poskytuje příspěvky na umělecká díla, podporu kulturních památek, výstavní činnost, propagaci české kultury v zahraničí a další činnosti související s rozvojem kultury. Tyto příspěvky mohou získat fyzické i právnické osoby a jsou jim poskytnuty maximálně dvě třetiny celkových nákladů.

4)Státní zemědělský investiční fond
Státní zemědělský investiční fond zajišťuje zejména tzv. intervenční a subvenční nákupy, spravuje vývozní a dovozní licence některých zemědělských komodit a administruje podpůrné programy. Dále také rozhoduje o poskytnutí dotace a kontrolu plnění podmínek, jak je daná dotace využívána, v případě nesrovnalostí má právo udělit sankce. Rozhodnutí o dotaci spadá pod Ministerstvo zemědělství.
složitý nadjezd
5)Státní fond dopravní infrastruktury
Fond se zabývá zejména investicemi do silnic a dálnic, dále také do železnice a lanových drah. Snaží se o zvýšení bezpečnosti a plynulosti dopravy a také o výstavbu cyklistických stezek. Tento fond spadá pod Ministerstvo dopravy a jeho příjmy tvoří výnosy ze silniční daně, z dálničních poplatků a také část výnosu ze spotřební daně uvalené na minerální oleje.

6)Státní fond rozvoje bydlení
Tento fond spadá pod Ministerstvo pro místní rozvoj a jeho hlavní náplní je podporovat rozvoj bydlení a také udržitelný rozvoj obcí, měst a regionů. Snaží se tedy o snižování energetické náročnosti bydlení a dále o výstavbu a rekonstrukci bytů.