Pokud patříte mezi ty, kteří bylinky používají dnes a denně v kuchyni pro jejich skvělou chuť i léčivé účinky, jistě víte, že si je můžete do zásoby nasušit či zamrazit. Ovšem stále více populární je udělat si bylinkové octy nebo oleje, které se hodí skoro do každého pokrmu. A pokud vám chutnají bylinky nasladko, jistě oceníte skvělé bylinkové sirupy.

1.       Bylinkový olej
Udělat si domácí bylinkový olej je velmi jednoduché. Stačí, když budete mít olivový olej, do kterého ponoříte bylinky podle vaší chuti. Poté nechte olej s bylinkami ohřívat v troubě při 60°C po dobu asi šesti hodin. Následně sceďte a olej uchovávejte v uzavřené nádobě. Komu se nechce olej ohřívat v troubě, může jednoduše bylinky naložit na tři týdny do oleje, a výsledek bude mít stejný.

Vyrobit si tak můžete olej s jednou bylinkou, ale také ze směsi nejrůznějších bylin, které se hodí do teplé i studené kuchyně.

2.       Bylinkový ocet
Na přípravu bylinkového octa použijte kvalitní vinný ocet, který přiveďte k varu. Když trochu zchladne, přidejte do něj nasekané bylinky. Nechte vše v uzavřené nádobě odležet šest týdnů, ale nezapomeňte s lektvarem občas zamíchat. Poté můžete bylinky scedit, nebo je v octu ponechat.
Ochucené octy se výborně hodí do omáček a k masovým pokrmům.

3.       Bylinkový sirup
Výroba bylinkových sirupů je také velmi snadná. V jednom litru vody rozpusťte kilo cukru (vhodnější je samozřejmě ten třtinový, který je mnohem zdravější). Vodu s cukrem přiveďte k varu a poté nechte zchladnout. Když má sladká voda asi 40°C, přidejte do ní bylinky a následně vše nalijte do uzavíratelných sklenic, které dejte do ledničky nebo na chladné místo. Po týdnu směs protřepejte a za další dva týdny sceďte.

Bylinkové sirupy již znaly děti našich předků. Jsou nejen lahodné, ale také velmi zdravé, protože pomáhají například při detoxikaci organismu.

Akupunkturu jako jednu z nejstarších přírodních metod léčení známe všichni. Léčitel dobře ví, do kterého akupunkturního bodu na dráze těla má zabodnout svoji jehličku, aby Vám účinně pomohla. Akupunktura pomáhá především tlumit bolest, a to téměř bleskově. Nejúčinnější je na pohybový aparát, záněty, alergie i psychické potíže.

Moderní způsob akupunktury se nazývá EAV – elektroakupunktura podle dr. Volla. To byl německý lékař, který tento způsob léčby v padesátých letech 20. století objevil.
 
Podejte mi ruku a já Vám povím, co Vám je
Vypadá to opravdu takto jednoduše. Lékař celostní medicíny Vám proměří akupunkturní body na rukou a podle potřeby i na prstech nohou za pomoci malého přístroje. Malou sondu Vám přikládá od nehtu palce postupně až k zápěstí – tak, jak jdou za sebou akupunkturní dráhy a jejich body. Přitom sleduje, jak se vyklání ručička stupnice na přístroji. Hodnota pod 50 dílků vypovídá o degeneraci tkáně nebo orgánu u bodu, který Vám právě měří a hodnota nad 65 naopak znamená probíhající zánět nebo zátěž škodlivými látkami.
 
Pomoc na chronické potíže
EAV je rychlá diagnostická metoda, kterou lze odhalit téměř všechny nemoci nebo poškození orgánů. Proto se k ní obrací většinou pacienti s chronickými obtížemi, jejichž léčba nevedla zatím k úspěšnému efektu nebo má nepříznivé vedlejší účinky. Ordinace takových lékařů najdeme v Institutu celostní medicíny v Praze, ale také v jiných městech se tímto léčením zabývají interní lékaři se znalostí akupunktury nebo homeopatie.
 
Testování léků
Pomocí EAV lze najít i léky, které budou na určitou nemoc působit a naopak upozornit na ty, jenž by mohli uškodit. Pacient uchopí do ruky daný lék a pokud se ručička přístroje vrátí do rozmezí normálu, bude tento působit pozitivně. Na základě toho může lékař zredukovat počet užívaných léků či nalézt jejich správnou dávku.

Každý rok je to tady znova a ač se zdá, že všichni by už měli být na chřipku připraveni, oslabuje mnoho lidí někdy zcela zbytečně. Nejde pouze o očkování. V době jejího zvýšeného výskytu bychom totiž neměli zanedbávat i ostatní prevenci, a to se mnohým z nás nechce.

Přitom dodržováním určitých zásad se můžeme vyhnout jejímu prudkému nástupu a hlavně komplikacím od akutního zánětu hrtanu, zánětu vedlejších nosních dutin a středního ucha až k zápalu plic.
 
CHRAŇTE SVOJE ZDRAVÍ
Ročně na chřipku podlehne v naší republice až dva tisíce lidí, přičemž nejohroženější skupinou jsou chronicky nemocní lidé, senioři a děti, které jsou navíc hlavními přenašeči infekce. Vylučují totiž větší množství viru po delší dobu než dospělí.

Vyplatí se proto především způsobem života bojovat proti nákaze chřipkou. Stačí si zapamatovat a dodržovat důležité preventivní rady:

·         omezit návštěvy kulturních a společenských událostí a cesty hromadnou dopravou
·         zvýšit pravidelný přísun vitamínů, zejména C a E
·         důkladně a opakovaně si mýt ruce
·         nesahat si zbytečně do obličeje (mnutí očí apod.)
·         dodržovat pravidelnou stravu a dostatečně spát
·         vynechávat diety, které tělo zbytečně oslabují
·         konzumovat česnek a křen a pít vodu, ovocné čaje a šťávy
·         větrat krátce, ale často
·         sprchování vždy ukončit chladnou vodou
·         nevynechávat procházky ani za horšího počasí
 
OHLEDUPLNOST PŘEDEVŠÍM
 
Nemusíte tedy jen pasivně čekat, až Vás chřipka porazí. Je samozřejmé, že se snažíme zdravě posilovat imunitu, ale stejnou samozřejmostí by měla být ohleduplnost ke svému okolí. Neustále vidíme okolo nás lidi, kteří s rozvinutou chřipkou neulehnou do postele, ač by to měla být první a nejdůležitější věc, kterou udělají.

I když si myslíme, že nemůžeme chybět v zaměstnání, je dobré si uvědomit, že přecházení nemoci nám může přinést celoživotní následky a jejich následná léčba stojí potom mnohem více času.

Mnoho lidí podceňuje prevenci a nenechává si pravidelně kontrolovat zrak, protože skutečně neví o tom, že existuje oční onemocnění, které nemá vůbec žádné příznaky a přitom jeho následkem i dnes může být slepota! Dokonce v naší zemi patří k jejím nejčastějším příčinám a pouze všeobecná informovanost nás všech může přispět k tomu, aby se tento fakt změnil.
 
Glaukom nebolí
Záludnost skrytého a plíživého zeleného zákalu, odborně nazývaného glaukom, spočívá v tom, že nebolí ani na sebe žádným jiným způsobem neupozorňuje. Sice existuje jeho dvojí forma, z nichž u jedné dochází k záchvatovité bolesti oka, ale bohužel mnohem častější je druhý projev nemoci. Při něm si nic neuvědomujete, ale přesto postupně ztrácíte v prostoru kousky vidění. Dochází k poškozování očního nervu zvýšeným nitroočním tlakem. Proto Vám oční lékař měří tlak a vyšetřuje oční pozadí, aby vyloučil podezření na tuto závažnou nemoc.

Aby to však nebylo tak jednoduché, zmenšování zorného pole se může dít i při normálním nitroočním tlaku, neboť každý člověk má oční nervy jinak odolné, takže jeho ideální hodnota je naprosto individuální. To znamená, že co je u jednoho normální – nezvýšený tlak, pro jiného člověka už může znamenat tlak zvýšený, jenž oko poškozuje.
 
Složitá diagnostika
Z výše uvedeného vyplývá, že samotná diagnostika glaukomu není nijak jednoduchá a přistupuje se k ní teprve až po pečlivém vyšetření více rizikových faktorů. 

Všechny vyšetřovací metody jsou nebolestivé a kromě vyšetření zrakové ostrosti zahrnují:
·         měření nitročního tlaku
·         vyšetření zorného pole (tzv. perimetr)
·         vyšetření očního pozadí a úhlu přední komory oka
·         vyšetření očního nervu s počítačovým vyhodnocením (přístroji OCT, HRT)
 
Léčba spočívá v zabránění dalšího poškozování očního nervu pravidelným kapáním očních kapek proti glaukomu, popř. operací.

Ostružiníky a maliníky patří mezi oblíbené rostliny vášnivých zahrádkářů. Jejich keříky známe také z cest a krajů lesů nebo mýtin. Při vycházkách do přírody si můžeme jejich plody natrhat skoro všude. Z toho vyplývá, že jsou na pěstování nenáročné. Nevyhovují jim pouze zamokřené, nebo naopak velmi suché půdy a silné zastínění. Pouze při nasazování plodů potřebují dostatek vláhy. Pak jsou jejich plody větší a je jich více.

Ostružiny a maliny dozrávají od července do září, záleží na tom, o jakou odrůdu se jedná. Dobu sběru poznáte jednoduše podle barvy plodů. Plody sbírejte opatrně a bez stopky, pokud by nešly oddělit, znamená to, že ještě nejsou plně dozrálé.

Pokud plody ihned nekonzumujete a chcete si je uchovat pro pozdější spotřebu, měli byste je rychle zpracovat nebo dát do mrazáku, protože vám čerstvé vydrží pouze několik hodin.

Po sklizni byste měli tyto rostliny mělce okopat. Jejich kořeny však nemají hluboko, proto buďte opatrní, abyste je nepoškodili. Nezapomeňte je trochu přihnojit kyselým kompostem, aby vám příští rok zase dobře plodily.
Na podzim odstraňte všechny staré výhony, které odumřely. Odstřihněte je těsně u země. Nové výhonky naopak upevněte, aby se přes zimu nezlomily. Je dobré jim zkrátit konce na délku 1,5 metru. Pokud je nezkrátíte, jejich konce v zimě stejně odumřou.

Ostružiníky a maliníky jsou velmi odolné rostliny, takže se vůbec nemusíte bát, že by je napadli nějací škůdci. Může se ovšem stát, že jim začnou hnědnout listy. Pak je nejlepší celý výhonek odstřihnout.

Využití ostružin a malin je velmi široké. Můžete je jíst hned po sklizni, jsou velice lahodné. Také z nich můžete připravit různé šťávy a nápoje, koktejly, nebo je použijte při pečení a při přípravě sladkých pokrmů.
Věděli jste, že se z plodů vyrábí nealkoholické nápoje, například Kofola?
maliny a ostružiny
Listy ostružiníku a maliníku sou vynikajícím přírodním lékem. Jejich odvarem můžete kloktat při zánětech dutiny ústní, a také potírat kožní choroby. Připravit si z nich můžete čaje, které léčí problémy s trávením, potíže s močovými cestami nebo paradentózu. Jistě vás také potěší, že jsou tyto čaje velice chutné a osvěžující.