Poslední roky nejsme zrovna zvyklí na tuhé mrazy, ty se nás však na názor neptaly a prostě udeřily. Nemusíte se však bát ničeho, ani se obávat o svého domácího mazlíčka, protože pokud se tomu přizpůsobíte, vše nebude nijak zvlášť jiné než jindy. Pokud rtuť teploměru klesne pod -5 stupňů Celsia, tak byste měli změnit Vaše běžné venčící rutiny a většímu mrazu se pro komfort psa i Vás náležitě přizpůsobit.
zmrzlý šípek
·         Obleček nebo ne?
 Než začnete panikařit, tak si uvědomte svou vlastní situaci, protože na tom, zda venku pes prochladne, nebo ne, je odvislé od mnoha různých faktorů. Závisí to na stáří psa (náchylní k podchlazení jsou štěňata a staří psi), kondici, velikosti či tomu, jestli se jedná o psa z paneláku, nebo psa venkovního. Pokud se jedná o psa venkovního, tak většinou stačí bouda či něco podobného na zahradě, kde se pejsek může schovat před nepřízni počasí.

 Malá plemena a štěňata jsou obecně k prochladnutí nejnáchylnější, proto je nejlepší s těmito pejsky omezit venčení na minimum. Zkuste chodit častěji, ale třeba jen na 10 minut. Při dlouhých procházkách riskujete, že Váš pejsek nastydne, z čehož nejčastěji bývají záněty dýchacích cest nebo ledvinového ústrojí.

 Pokud si nemůžete delší procházky odpustit, tak aspoň psovi pořiďte obleček – takový, který nejen kryje i záda, ale i hrudník a břicho. Po nasazení oblečku nechte psovi několik málo minut na aklimatizaci na obleček a potom můžete vyrazit. I tak by však délka procházky neměla překročit 30 minut. V případě prochladnutí Vašeho pejska budete špatní nejenom Vy, ale i Vaše peněženka a čas.
pes na sněhu
·         I tlapky potřebují péči
 Mrazem nejvíce trpí psí tlapky, respektive polštářky, které jsou na mráz velmi náchylné a vysušují se a praskají. Když se to nechá zajít příliš daleko, mohou vzniknout i vleklé záněty. Nejlepší prevencí před rozpraskanými polštářky je pravidelné mazání mastným krémem, který vytvoří na tlapkách ochranný filtr.

 Asi paradoxně nejčastější chybou bývá to, co všichni známe už od mateřské školky – kočky jsou masožravé šelmy, takže největší chybu můžete udělat v krmení věcí, které pro ní nejsou přirozené, jako např. granule či konzervy s vysokým obsahem obilovin, kuchyňské zbytky apod… Pojďme se nyní podívat i na ty méně známé chyby.
bíločerná kočka
1.       Kočky jsou poměrně vybíravá zvířata (na rozdíl např. od psů), takže mnoho majitelů bojuje s tím, že jejich kočka jen tak něco nežere. Bohužel nejčastěji kočkám chutnají levná supermarketová krmiva, a proto spousta majitelů, v domnění, že kočce dopřávají něco, co jí chutná.
Tato krmiva však obsahují právě mnoho solí, obiloviny a místo masa maximálně kostní moučku. Nic z toho není pro kočku nějak přínosné, navíc jejich ledviny jsou na vysoké množství soli poměrně citlivé a není výjimečné, že nejedna starší kočka má s ledvinami problémy. Proto pokud Vaše kočka nežere drahá a lepší krmiva, nezbývá než najít takové, které by jí chutnalo. V případě největší nutnosti aspoň levné granule smíchat s lepšími.

2.       Častý problém jsou také kosti, mléko či syrové maso – mnoho lidí má ve své hlavě pevně zakotveno, že přesně tyto věci potřebuje kočka k životu. Opak je však pravdou, protože v lepším případě jí při dlouhodobé konzumaci těchto potravin “jen“ zdravotně přitížíte.
syrové maso
Dospělá kočka nedokáže strávit mléko, proto může způsobit průjem či jiné střevní obtíže. Při menším množství nejsou oblé kosti nic špatného (ve větším množství způsobují zácpu), ale ostré kosti mohou snadno poškodit střevní stěnu či způsobit zánět. Při dlouhodobé konzumaci syrového masa riskujete zvýšené riziko salmonelózy či jiného onemocnění – proto se snažte maso aspoň přemrazit nebo tepelně upravit.
krmení kočky
3.       Mnoho majitelů si neví rady s krmením kočky po kastraci.To, že bude mít kočka náchylnost ke ztloustnutí neznamená, že by se měla krmit méně! Pořád potřebuje stejné množství vitamínu, minerálů a obecně živin jako předtím. Místo omezení krmné dávky (zase je dobré nepřekrmovat) je lepší investovat do kvalitních light granulí či konzerv nebo přímo koupit granule pro sterilizované kočky.

 Psího společníka budete mít na starost zhruba dalších 10 až 15 let, proto není vhodné jeho výběr podceňovat. Pořádně zvažte všechny Vaše možnosti a požadavky. Při výběru Vám může pomoct několik těchto zásad:

Ještě před hledáním štěňat

štěně v misce

Jaké plemeno?

 Je to zvláštní, ale v tomto “bodě“ lidé nejčastěji dělají chyby… Nerozhodujte se podle módních trendů či vzhledu daného plemene, ale podle jeho temperamentu a požadavků (to jde ruku v ruce s tím, co mohu poskytnout psovi já!!!). Zvažujte i náročnost výchovy daného plemene a Vaše zkušenosti – předejdete tím mnohým problémům. Zvažte i na co psa vlastně chcete.

Pejsek nebo fenka?

 Každé pohlaví má jiný povahové rysy. Feny bývají mírnější a méně náročné na výchovu, ale jsou zase “náladovější“, navíc 2x do roka hárá. Pes je více dominantní a samostatnější a obvykle můžou být i větší problémy s výchovou.

Kříženec x s PP x bez PP

  Kříženec
 Jdete do toho s rizikem, že úplně nevíte, co Vám ze psa vyroste. Pokud si křížence vyberete, nechte ho vykastrovat, protože není vhodné křížence dále množit.

  Bez PP
 Takového psa si většinou vyberou lidé, kteří nemají výstavní ambice, ale přesto si nemyslím, že pes bez PP je vhodnou variantou. Díky tomu se často množí jedinci, kteří by v normálním chovu neměli co dělat. Dávejte si pozor hlavně na zdraví psa.

  S PP
 Asi ta nejlepší varianta. Pes má rodokmen a díky tomu můžete snadno dohledat případné zdravotní problémy či jiné podrobnosti z minulosti. Navíc máte nějakou záruku zdravotního stavu a standartu od chovatele.

Jedeme si pro štěňátko

 Každoročně se rodí mnoho vrhů a vybrat si můžete v mnoha různých prostředích – internet, noviny či časopisy a chovatelské sdružení.
 Pokud už máte chovatele vybraného, tak jen vyrazit na místo “činu“. Všímejte si matky štěňat – neměla by být agresivní či projevovat nějaké fyzické nedostatky.
psíček v hrnku
Ze štěňat vybírejte nějaké, které Vás nejenom zaujme, ale je živější a má zájem o okolí. Cenu moc neřešte, protože za celý život psa za něj dáte mnohem víc…

Slunce zářící tak mocně, až musíte přivírat oči, vlhký a slaný vzduch, jehož chuť doslova cítíte na jazyku. Prázdné pláže, které jsou stejně tajemné jako romantické. A oko, kam se propadá voda.

Bahamy
Ostrovy leží na jihovýchod od státu Florida, náležícího Spojeným státům americkým, a severovýchodně od Kuby. Jsou součástí Karibské oblasti v Atlantském oceáně, v Mexickém zálivu. Původní název Bahamských ostrovů bylo Lucayské souostroví, odvozené od názvu malinkých a neustále se tvořících ostrůvků, nazývaných cays.
pláž na Bahamách
Bahamské ostrovy tvoří:
·         třicet větších ostrovů
·         Sedm set menších ostrovů
·         Dva a půl tisíce korálových ostrovů

Historie Bahamských ostrovů
Byly to právě tyto ostrovy, které objevil španělský mořeplavec Kryštof Kolumbus v roce 1492, když se vylodil na jednom z větších ostrovů Bahamského souostroví, San Salvador. V osmnáctém století však Bahamy obsadili Britové a vytvořili zde svou kolonii. V šedesátých letech dvacátého století zde propukla revoluce a Bahamy prohlásily svou nezávislost jak na Americe, tak na Británii či Španělsku.

Temné oko

Deanova modrá díra – to je největší tajemství Bahamského souostroví. Jedná se o přírodní úkaz, krásu, kterou hojně vyhledávají jak rekreanti, tak i potápěči – nad hladinou, ale převážně pod ní.

Tmavě modrá díra
–          Tyrkysové moře je dáno barvou atolu, který se okolo něj prostírá, ale také barvou a typem písku. Ale když se najednou v tyrkysovém moři objeví temně modrá díra, chce to přístroje, neopren a kameru, abyste se mohli potopit a podívat se, co je to za úkaz.
molo s domečkem
–          Toto Bahamské oko je druhé nejhlubší na světě, je hluboké asi dvě stě dva metrů a bylo objeveno a prozkoumáno teprve před několika lety.

Co dělá Deanovu modrou díru tak populární?
–          Především neporušená panenská příroda, která obklopuje toto místo. Malá nadmořská výška, jenom trocha zeleně, nekonečné písčité pláže, které se kroutí okolo skalnatého pobřeží – a hlavně nikde ani noha. Tedy kromě výletníků.

–          Hrázděné domy
–          Kamenné chodníčky
–          Květiny v oknech
–          Nízké domky s okny do ulic
–          Každé druhé dveře jsou vchodem do vinného sklípku
–          Uličky jsou úzké
–          Všechno zde má pohádkové vzezření
květinová výzdoba
Takhle nějak by se dala popsat francouzská vesnička Eguisheim, která leží v Alsasku. Ze všech vesnic, které se v této oblasti jižní Francie nacházejí, je právě Eguisheim tou nejkrásnější – alespoň to tvrdí turističtí průvodci a také davy turistů, které se sem každý rok vydávají nejenom kvůli atmosféře, ale hlavně kvůli vinné stezce.

–          Vesnička Eguisheim
Ta byla postavena již někdy ve třináctém století, dokládá to kostelík, hlavní památka této vesničky, od nějž vedou do všech stran malé a úzké uličky plné ozdobných květin, ale také malých obchůdků, vinných sklípků, prodejen sýra, zeleniny, ovoce nebo drobných upomínkových a většinou ručně dělaných předmětů.
domy ve Francii
–          Cena za květinovou výzdobu
Každý rok tato vesnička pořádá své oslavy vína, kdy se vesnice vyzdobí květinami a jinými ozdobami. I z toho důvodu získal Eguisheim evropskou cenu za výzdobu. Ale i mimo oslavy je zde mnoho květin a jiných zdobenin – květiny jsou podél chodníků, lemují kašny, visí z oken barevných domečků, které působí, že je každý jiný, ale přesto spolu dohromady tvoří krásnou podívanou a jakousi plejádu, která jednoduše lahodí oku. Doopravdy jako z pohádky.

–          Slavní předkové
V téhle vesnici se narodil středověký papež jménem Lev IX.

–          Francouzské víno
V každé francouzské vesnici naleznete zvláštní odrůdu vína. Ve vesničce Eguisheim je to Alsaské váno. Stejně jako po celé Francii je i zde víno tou hlavní prioritou. Francie ostatně láká turisty předně svou gastronomií, kde se víno pije jako u nás pivo, a možná ještě více. Právě víno a pohádková atmosféra jsou největšími lákadly této vesnička, která právě na vše zmíněné láká turisty.
růžové víno
–          Vinná stezka
Okolo vesničky se táhnou kilometrové lány vinic. Ty jsou součástí alsaské vinné stezky, která je dlouhá přes sto sedmdesát kilometrů napříč Francií od severního až po jižní region. Na této stezce se nacházejí desítky ba stovky restaurací a sklípků, jež jsou plné dobrého jídla i pití.

Pakliže si myslíte, že poohlížet se po letní dovolené v době, kdy za sebou ještě nemáte tu zimní, je předčasné, ovšem je to přesně naopak. Právě v období ledna až března se všechny cestovní kanceláře předhánějí v tom, kdo zveřejní výhodnější nabídku pro letní dovolenou.
bulharský kostel
Slunce i příroda
Pokud toužíte po slunci a pohodičce na pláži, ale také po objevování a přírodních krásách, jistě neprohloupíte, vyberete-li si pro svou dovolenou Bulharsko. Nejde jenom o krásné pláže, tyrkysové moře nebo přírodu, ale také o historické památky, kterých je v Bulharsku habaděj.

·         Za dob socialistického režimu minulého století
Za dob minulého režimu se právě do Bulharska jezdilo na dovolenou k moři. Ovšem platilo zde, že se sem jezdilo autokarem, ubytování bylo jenom velmi nevalné a kuchyně většinou nedostatečná.

Avšak v dnešní době je Bulharsko ultramoderní destinací a je rozhodně stejně kvalitní jako Řecko nebo Turecko, ve svých službách je pravděpodobně mnohem příznivější, navíc se zde nevyskytují problémy rozlišné víry. Navíc se jedná o místo, kde si můžete užít skvělou dovolenou za poměrně slušné peníze, oproti například Chorvatsku.

·         Bulharsko získává na popularitě
V posledních letech se bulharské pobřeží Černého moře stává stále populárnějším. Není to jenom kvůli rozmanité přírodě a historickým památkám, ale také díky moderním destinacím, které nabízejí veškerý luxus, na který můžete být zvyklí z jiných evropských destinací.
bulharské divadlo
V Bulharsku najdete zkrátka všechno. Romantické scenérie, nedotčenou přírodu, živý ruch velkoměst, odpočinek na plážích, ale také skvělou bulharskou gastronomii, kterou si jistě zamilujete.

Slunečné pobřeží

Jedná se o nejspíš nejoblíbenější letovisko v celém Bulharsku. Zde se nachází pláž dlouhá přes osm kilometrů a v některých místech je až dvě stovky metrů široká. Pláž je písčitá a má krásně nazlátlou barvu. Pláž má dlouhou promenádu plnou barů, kaváren, ale také nočních klubů.

Brambory byly součástí jídelníčku již v 19. století, a stále jsou velmi oblíbenou přílohou. Pocházejí z Ameriky, ale v našich podmínkách již zdomácněly, takže jsou považovány za tuzemskou okopaninu. Jejich pěstování není snadné, jsou to náročnější plodiny, které vyžadují vydatné hnojení vyzrálým hnojem nebo alespoň dostatečnou dávkou kompostu.
vykopané brambory
Pěstují se v řádcích, a tak je náročná i příprava sadby. Další důležitá součást správného pěstování je sklon pozemku. Při nesprávném směru řádků je totiž půda i úroda na svazích ohrožena korozí.

Ø  Už podle názvu okopanina je jasné, že se brambory pěstují v okopávané půdě. Půda však nesmí být příliš těžká, jílovitá a chladná. Tyto vlastnosti jsou pro pěstování brambor limitující, a to i v případě, že máte půdu s velkou zásobou živin. Brambory by mohly trpět plísní, byly by popraskané a nevzhledné.

Ø  Brambory nikdy nesázejte na jedno místo. Ideální je na vybranou plochu sázet tak jednou za čtyři roky. Pokud toto časové rozpětí nedodržíte, budete mít problémy s háďátky, mandelinkami a hnilobami.

Ø  Brambory také potřebují kyprou půdu, dobře provzdušněnou a propustnou. Je proto zapotřebí půdu před výsadbou pořádně zorat. První orbu proveďte již na podzim a druhou na jaře před výsadbou. Půdu nezapomeňte na podzim dostatečně prohnojit.

Ø  Naklíčené hlízy brambor sázejte do řádků v 75 centimetrových rozestupech. Je potřeba, abyste si z každé strany řádku nechali prostor pro zahrnutí zeminou.
mandelinka bramborová
Ø  Průběhu pěstování je potřeba brambory opatrně okopávat. Mladé rostlinky jsou křehké, tak abyste je nepoškodili.

Ø  Důležité je pravidelně odstraňovat plevel, který by mohl snížit úrodu až o 50%.

Ø  Nezapomeňte brambory při nedostatku deště průběžně zavlažovat.

Ø  Při sklizni chraňte brambory před zbytečným poškozením. Dříve než začnete brambory vykopávat, je potřeba tak 14 dní dopředu odstranit nať.

Choroby a škůdci
Nejčastější chorobou brambor je plíseň bramborová. Důležité je zabránit přechodu plísně z natě na hlízy. Pokud nestihnete chemickou ochranu natě, je potřeba včas napadenou nať z pozemku odstranit posekáním těsně u země.
bramborové srdce
Nejzávažnějším škůdcem je mandelinka bramborová. Její larvy napadají listy. Nejúčinnější je ruční sběr larev. Postřik insekticidy je také možný, na zahradě ale dávejte vždy přednost jiným metodám ochrany rostlin.

Ostružiníky a maliníky patří mezi oblíbené rostliny vášnivých zahrádkářů. Jejich keříky známe také z cest a krajů lesů nebo mýtin. Při vycházkách do přírody si můžeme jejich plody natrhat skoro všude. Z toho vyplývá, že jsou na pěstování nenáročné. Nevyhovují jim pouze zamokřené, nebo naopak velmi suché půdy a silné zastínění. Pouze při nasazování plodů potřebují dostatek vláhy. Pak jsou jejich plody větší a je jich více.
zelená a červená malina
Ostružiny a maliny dozrávají od července do září, záleží na tom, o jakou odrůdu se jedná. Dobu sběru poznáte jednoduše podle barvy plodů. Plody sbírejte opatrně a bez stopky, pokud by nešly oddělit, znamená to, že ještě nejsou plně dozrálé.

Pokud plody ihned nekonzumujete a chcete si je uchovat pro pozdější spotřebu, měli byste je rychle zpracovat nebo dát do mrazáku, protože vám čerstvé vydrží pouze několik hodin.

Po sklizni byste měli tyto rostliny mělce okopat. Jejich kořeny však nemají hluboko, proto buďte opatrní, abyste je nepoškodili. Nezapomeňte je trochu přihnojit kyselým kompostem, aby vám příští rok zase dobře plodily.
Na podzim odstraňte všechny staré výhony, které odumřely. Odstřihněte je těsně u země. Nové výhonky naopak upevněte, aby se přes zimu nezlomily. Je dobré jim zkrátit konce na délku 1,5 metru. Pokud je nezkrátíte, jejich konce v zimě stejně odumřou.
zralé ostružiny
Ostružiníky a maliníky jsou velmi odolné rostliny, takže se vůbec nemusíte bát, že by je napadli nějací škůdci. Může se ovšem stát, že jim začnou hnědnout listy. Pak je nejlepší celý výhonek odstřihnout.

Využití ostružin a malin je velmi široké. Můžete je jíst hned po sklizni, jsou velice lahodné. Také z nich můžete připravit různé šťávy a nápoje, koktejly, nebo je použijte při pečení a při přípravě sladkých pokrmů.
Věděli jste, že se z plodů vyrábí nealkoholické nápoje, například Kofola?
maliny a ostružiny
Listy ostružiníku a maliníku sou vynikajícím přírodním lékem. Jejich odvarem můžete kloktat při zánětech dutiny ústní, a také potírat kožní choroby. Připravit si z nich můžete čaje, které léčí problémy s trávením, potíže s močovými cestami nebo paradentózu. Jistě vás také potěší, že jsou tyto čaje velice chutné a osvěžující.

Je samozřejmostí, že po sezoně uklidíme kolem domu, abychom se připravili na zimu. Neměli bychom však zapomínat ani na skleník na naší zahradě, protože i on si úklid zaslouží.
posezení u skleníku
Úklid v rámci příprav na přezimování choulostivých rostlin je dobrou příležitostí k tomu, abychom umyli květináče a různé nádoby. Pokud totiž ve skleníku necháváme špinavé použité nádoby, můžou se stát zdrojem chorob. Řádné vymytí prospěje také postřikovačům, aby nepřenášely plísně a další nemoci.

Důležité je také umýt celý skleník nejen zevnitř, ale i zvenku. K čištění vždy používejte výhradně mýdlový roztok. Po umytí vše důkladně propláchněte čistou vodou. Nikdy nepoužívejte čisticí prostředky, které obsahují chemická rozpouštědla nebo prostředky na bázi lihu nebo alkoholu, které by se následně mohly dostat do zeminy a z ní do potravin, které v ní budete pěstovat.

Hlavní zásady v péči o skleník
1.       Skleník pravidelně zbavujete listí a jiných nečistot.
2.       Odstraňte listí z okapů.
3.       Průběžně kontrolujte, zda kotvící kolíky pevně drží v zemi a nejsou uvolněné.
4.       Vypusťte vodní nádrže, vylijete z nich vodu a vymyjte je teplou mýdlovou vodou a dezinfekcí. Před opětovným použitím je pak důkladně vypláchněte.
5.       Prohlédněte všechny nádoby. Rozbité květináče můžete opravit voděvzdorným lepidlem nebo je zpevnit drátem. Polámané a popraskané plastové nádoby raději hned vyhoďte.
6.       Květináče a truhlíky vymyjte mýdlovou vodou. Nezapomeňte odstranit vápnité usazeniny.
7.       Plastové jmenovky můžete používat opakovaně, nesmíte je však také zapomenout důkladně očistit.
8.       V zimě pak pravidelně střechu zbavujte sněhu, jinak by se mohlo stát, že neunese jeho váhu.
9.       Nesmíte zapomenout pevně uzavřít dveře a ventilační okna, zvláště pokud meteorologové hlásí větrné dny.
10.   Pokud máte na skleníku automatický otvírač, nezapomeňte ho na zimu odmontovat a uskladnit při teplotě vyšší než 0°C.
jahody ve skleníku
Věřte, že pokud se o skleník vzorně postaráte, vrátí vám to v podobě skvělé úrody. Zelenina z vlastní zahrádky chutná nejlépe a skleník vám zaručí výbornou sklizeň.

Akupunkturu jako jednu z nejstarších přírodních metod léčení známe všichni. Léčitel dobře ví, do kterého akupunkturního bodu na dráze těla má zabodnout svoji jehličku, aby Vám účinně pomohla. Akupunktura pomáhá především tlumit bolest, a to téměř bleskově. Nejúčinnější je na pohybový aparát, záněty, alergie i psychické potíže.

Moderní způsob akupunktury se nazývá EAV – elektroakupunktura podle dr. Volla. To byl německý lékař, který tento způsob léčby v padesátých letech 20. století objevil.
 body akupunktury
Podejte mi ruku a já Vám povím, co Vám je
Vypadá to opravdu takto jednoduše. Lékař celostní medicíny Vám proměří akupunkturní body na rukou a podle potřeby i na prstech nohou za pomoci malého přístroje. Malou sondu Vám přikládá od nehtu palce postupně až k zápěstí – tak, jak jdou za sebou akupunkturní dráhy a jejich body. Přitom sleduje, jak se vyklání ručička stupnice na přístroji. Hodnota pod 50 dílků vypovídá o degeneraci tkáně nebo orgánu u bodu, který Vám právě měří a hodnota nad 65 naopak znamená probíhající zánět nebo zátěž škodlivými látkami.
 
Pomoc na chronické potíže
EAV je rychlá diagnostická metoda, kterou lze odhalit téměř všechny nemoci nebo poškození orgánů. Proto se k ní obrací většinou pacienti s chronickými obtížemi, jejichž léčba nevedla zatím k úspěšnému efektu nebo má nepříznivé vedlejší účinky. Ordinace takových lékařů najdeme v Institutu celostní medicíny v Praze, ale také v jiných městech se tímto léčením zabývají interní lékaři se znalostí akupunktury nebo homeopatie.
 akupunktura nohou
Testování léků
Pomocí EAV lze najít i léky, které budou na určitou nemoc působit a naopak upozornit na ty, jenž by mohli uškodit. Pacient uchopí do ruky daný lék a pokud se ručička přístroje vrátí do rozmezí normálu, bude tento působit pozitivně. Na základě toho může lékař zredukovat počet užívaných léků či nalézt jejich správnou dávku.